Desatero řidičských nešvarů

Nešvary, které jdou proti pravidlům silničního provozu, ale řidiči o tom často nevědí

1. Vyjíždění z obytné nebo pěší zóny

Většina řidičů správně tuší, že když vyjíždějí z polní cesty nebo nějakého jiného místa ležícího mimo silnici, musí dát přednost všem na ní. (§ 23, odst. 1) Ne vždycky je to ale tak samozřejmé v případě obytné nebo pěší zóny, zejména pokud napojení této zóny je na křižovatku ve tvaru písmene T. Vozidlo odbočující na křižovatce doleva někdy dává nesmyslně přednost „protijedoucímu“ vozidlu vyjíždějícímu z obytné zóny (to je ta lepší varianta) a dochází ke zdržení, nebo se vozidlo vyjíždějící z obytné zóny přednosti od „protijedoucího“ odbočujícího domáhá, což může snadno vést ke vzniku pojistné události.

2. Jízda v pruzích

Snad nikoho z řidičů by nepřekvapilo, že mimo obec se jezdí v pravém jízdním pruhu, pokud se nepředjíždí nebo neodbočuje vlevo (§ 12, odst. 1). To, že to často nedodržují různí řidiči, kteří levý pruh obsadí v obavě, že na jeho konci se už do něj nedostanou a odbočovací manévr nebudou moct zrealizovat, je jiná otázka.

Co se ví už méně, je skutečnost, že ani v obci není možné levý jízdní pruh obsazovat libovolně. Pokud totiž ve všech jízdních pruzích jedou vozidla a brání tak průjezdu rychlejšímu autu, je auto v levém pruhu povinné tento pruh rychlejšímu uvolnit. (§ 12, odst. 2)

3. Bezdůvodně pomalá jízda

Někteří řidiči v obci nastaví režim 39,5 km/h a z poklidné jízdy je nevyvede ani zvýšení rychlostního omezení na sedmdesátku na přehledných úsecích. Bezdůvodně pomalá jízda je ovšem porušením pravidel silničního provozu. (§ 18, odst. 2b)

4. Uplatňování neexistujícího práva na předjíždění

Výjev, který je známý z českých dálnic, a to nejen při dostizích kamionů, z nichž jeden jede rychlostí 89 km/h, druhý 90 km/h a ten nestrpí, aby byl nadále zdržován. Často se jedná o vozidla, která hluboko pod rychlostním limitem dálnice odmítají rychlost jízdy kvůli ještě pomalejšímu vozidlu snížit a neohroženě se vypraví do levého jízdního pruhu, bez ohledu na dění v něm a ohrožení nebo omezení ostatních účastníků provozu. (§ 12, odst. 5)

5. Panika a pomsta před zipem

Čeští řidiči už z větší části pochopili pravidlo zipu (§ 12, odst. 5), ale pořád existuje nemalá část těch, kteří v okamžiku, kdy je značka upozorní na skutečnost, že jejich pruh přestane být průběžný, okamžitě zahájí manévr přejetí do průběžného pruhu. Spolu s dalšími řidiči, kteří se začnou takto předčasně zařazovat, průběžný pruh přestane být průjezdný. Když se pak některý z řidičů, který ví, jak správně na zip, začne zařazovat až v místě, kdy jeho pruh skutečně přestává být průběžným (tedy na konci), nedokážou předčasně se zařadivší řidiči přenést před srdce, že oni museli tak dlouho čekat v koloně, zatímco nějaký „drzoun si dojede až na konec a hned se chce zařadit“, takže ho nepustí.

6. Neohrožené parkování

Stát v obci na silnici je obecně možné, ale zároveň při tom má v každém směru zůstat pruh široký 3 metry. (§ 25, odst. 3) V obytných zónách se smí parkovat jenom na místech k tomu určených. (§ 39, odst. 5) Často je těžké zaparkovat, takže není těžké mít pochopení, když se kvůli parkování v obytných oblastech s nízkou intenzitou dopravy naruší „luxus“ obousměrně průjezdné ulice. Když ale neprojede nákladní auto (hasiči, popeláři) ani v jednou směru, prostor pro pochopení mizí.

Nešvary, které také nemají oporu v pravidlech, ale řidičům je to většinou jedno

7. Blinkry se šetří

Používání znamení o změně směru jízdy mnoho řidičů zřejmě obtěžuje a mnoho řidičů přetěžuje. Ať už je jejich nepoužívání projevem bezohlednosti, nebo nezvládání obsluhy auta, není o co stát. Kdyby nic jiného, nepoužívání směrových světel zdržuje všechny: Ať už při vjíždění na kruhový objezd, když vozidlo po něm jedoucí se tváří, že bude pokračovat, a najednou ho opustí, nebo při vyjíždění z vedlejší silnice, kdy na ni neblikající auto z hlavní najednou odbočí. Někteří řidiči považují blinkry za formalitu, takže je zapnou nanejvýš až při čekání na zelenou, poté, co už přejeli do odbočovacího pruhu.

8. Klakson se cvičí

Domáhat se zprůjezdnění zablokovaného vjezdu intenzivním troubením, zatímco provinilec si vyřizuje svoje pochůzky o tři ulice dál, nebo zkoušet po vzniku a odeznění nebezpečné situace provinilce „potrestat“ tzv. ztroubením, jsou ze všech hledisek velmi neúčinné způsoby využívání zvukového znamení, co rozzlobí ostatní účastníky dopravy možná víc, než jak se rozzlobil samotný trubadúr, který si potřebuje ulevit.

Nešvary nesouvisející až tak úplně s pravidly

9. Dojíždění na červenou, rozjezd na zelenou

Na semaforu svítí červená, dojíždějící řidič sundá nohu z plynu, protože není přece kam spěchat. Najednou se rozsvítí oranžová a zelená a auto je ještě sto metrů od hranice křižovatky. Zdání, že červená bude ještě trvat, bývá často liché. Řidiči by proto pro plynulost dopravy měli ke křižovatce, na které svítí červená, dojíždět tak, jako by dojížděli ke značce „dej přednost v jízdě“.

Podobně dopravu zdržuje i postupné rozjíždění na zelenou. Většina řidičů po rozsvícení zeleného signálu „volno“ čeká, než se rozjede auto, které stojí před nimi, a teprve potom se sami začnou rozjíždět. Mnohem lepší by ovšem bylo, kdyby se všichni začali rozjíždět naráz: do jedné zelené by se vešlo mnohem víc aut.

10. Používání mlhových světel

Podle pravidel (§ 32, odst. 4) musí řidič použít zadní mlhovky za mlhy vždy. Problémem je, že existencí mlhy je cokoliv, co není její neexistencí, tedy čistě věcně jakýkoliv projev poklesu teploty pod rosný bod, kdy můžou vzniknout kapičky vody ve vzduchu. Někteří řidiči tak mají tendenci nadužívat mlhová světla kontraproduktivně v situaci, kdy nelze mluvit ani o snížené viditelnosti (tedy v situaci, kdy lze jiná vozidla rozeznávat naprosto zřetelně), a zbytečně tak vypalovat červeným světlem sítnice řidičů vozidel za sebou.

Neautomobilový bonus

Pro jízdu na koloběžce platí vše co pro jízdu na jízdním kole: Zejména pak to, že jezdec na koloběžce nemá co dělat na chodníku.

Obrázek: Image by diana.grytsku on Freepik